Zamilovanost je…
- Zamilovanost je zvláštní stav mysli, který vyvolá pomocí hormonů naše podvědomí v okamžiku, kdy někoho vyhodnotí jako ideálního partnera pro nás.
- Jeho cílem je smazat obrannou vzdálenost (fyzickou i mentální), kterou normálně cítíme vůči cizím lidem, a umožnit nám přijmout do své blízkosti (úplně) cizího člověka.
- Utlumí proto naše (logické) myšlení a naopak zesílí příjemné pocity vždy, když objekt své zamilovanosti vidíme, cítíme, když se ho dotýkáme…
- Jsme ve stavu lehkého (drogového) omámení. A pokud objekt naší zamilovanosti reaguje pozitivně, je nám skvěle. (Ovšem pokud ne, cítíme se často hodně špatně.)
Zamilovanost je úžasná síla
A to doslova. Zamilovanost soustředí naši mysl na jednoho člověka a dává nám sílu (až posedlost) udělat téměř cokoliv, abychom ho získali pro sebe. Myslíme na ni/něho i 24 hodin denně (tj. v noci se nám o něm zdá) a dokážeme překonat velké překážky, abychom mohli být s tím, do koho jsme právě zamilováni.
Vědci zkoumající náš mozek tvrdí, že centrum zamilovanosti je až pod emociální částí našeho mozku, v části, která je spjatá s potřebou, s motivací, se zaměřením a s touhou.
Zamilovanost je ve své podstatě podobná síla, jaká vede sportovce k tomu, aby vydřeli vrcholný výkon a horolezce, aby zdolali velehory.
Pokud však objekt naší zamilovanosti tento postoj (cit je málo vystihující slovo) neopětuje, vede to někdy k ještě větší snaze překonat tuto „překážku“ a tedy k ještě větší zamilovanosti. (Ovšem každý má svobodnou volbu se rozhodnout, s kým chce trávit čas a svůj život a je zcela nutné jeho postoj respektovat.)
Zamilovanost není o sexu
Ale není to stejný stav, jako sexuální touha, liší se zcela zásadně dlouhodobým zaměřením na jednoho partnera.
Zamilovanost je tajemná
Snaha vědců zjistit proč a do koho se zamilujeme je zatím marná. (Což je myslím dobře.) Naše podvědomí je tak složité a komplexní, že není možné odhadnout, který(á) z desítky pohledných, sympatických, našemu sociálnímu statutu blízkých atd. lidí v místnosti nás zaujme natolik, že se do něho zamilujeme.
Zamilovanost pro nás podvědomě vybírá ideálního partnera pro delší vztah. Je zde nemalá šance, že i podvědomí protějšku to vyhodnotí podobně – potom je zamilovanost opětována. Navíc, pocit, že jsem někým milován, je velmi silný stimul se o něho zajímat, přemýšlet o něm, všímat si ho, což dává dohromady nemalou šanci, že se do něho také zamiluji. Ale pouze šanci, zamilovanost bez rizika odmítnutí neexistuje (a asi by to bylo špatné, kdyby existovala).Zamilovanost a MY
MY se cítíme. MY chceme získat osobu, do které jsme se zamilovali. MY chceme svého ideálního partnera. A děláme vše proto, abychom ho získali. (Češi mají hezké úsloví: chceme někoho „sbalit“.)Zamilovanost posílí pozitivní jednání vůči svému protějšku – chceme s ním trávit čas, mluvíme s ním, dáváme mu dárky… Ale také na něj žárlíme, pokud ho vidíme ve společnosti cizích lidí, protože se bojíme, že bychom ho mohli ztratit…
Zamilovanost časem přejde…
Zamilovanost je zvláštní (pocitový) stav. (Kdyby trval stále, nebyl by zvláštní :-).) Hormonální aktivita časem klesá a my se začínáme chovat (a cítit) „normálně“. Na rozdíl od zamilování, které může nastat velmi rychle, „odmilování“ probíhá postupně a pomalu. (A náš jazyk pro ně vlastně ani nemá slovo.)Čas zamilovanosti je individuální, od několika měsíců do několika (desítek) let. Záleží hlavně na našich individuálních vnitřních vlastnostech. Dá se ovlivnit společnými zážitky (nejen příjemnými, ale i překonáváním překážek), kdy znovu zjišťujeme/objevujeme, jaký je náš protějšek úžasná a nádherná lidská bytost.
Fungující intimní vztah také vyplavuje dopamin, hormon štěstí, a to hodně napomáhá pozitivnímu zaměření na našeho partnera.
Žádostivost, zamilovanost (romantická láska) a citové pouto
Tyto tři věci jsou často slučovány a z toho plyne mnoho nepochopení lidského chování.- Žádostivost je touha po sexu, projevuje se trochu podobně jako hlad („chuť“ na sex) a je poměrně výrazně rozdílná člověk od člověka. Většinou je stimulována fyzickým vzhledem a naprostá většina lidí ji dokáže docela v pohodě ovládat.
- Zamilovanost (často označovaná slovy romantická láska) je zde vysvětlována, je dlouhodobější, komplexnější a mnohem silnější než touha (kvůli zamilovanosti riskují lidé svůj život…).
- Citové pouto je opět trochu jiná součást naší osobnosti, projevuje se silnou citovou vazbou k nějaké osobě či věci. Nemusí to být náš partner, může to být třeba naše dítě či rodič, občas také zvíře (pes…), může to být i nějaké místo, které v nás vyvolává silné pocity/vzpomínky apod.
Z toho plyne následující „drobnost“:
- můžeme mít citový vztah se svým (dlouhodobým) partnerem,
- přitom se (současně) zamilovat do někoho jiného a
- přitom (současně) zatoužit po sexu s někým dalším.
Záleží na každém, jak se s takovou situací „popere“. Většina lidí ji v životě zažije a má z ní často pocity viny (takto bych se přece vůbec cítit neměl…). Takto se však prostě lidé cítí a za své pocity nikdo nemůže. Za své jednání však zodpovědnost (zejména sami před sebou) neseme.
A co dále?
Zamilovanost smazala odstup od druhého člověka a sblížila nás s ním. Dala nám ČAS ho lépe poznat, dala nám čas s ním něco (pěkného) zažít, dala nám třeba čas začít s ním vytvářet vztah na celý život. Je to skvělý start do dlouhodobého vztahu. S kým jiným chcete vydržet do zlaté svatby než s tím, kdo vám nyní připadá naprosto úžasný a jedinečný na celém světě?
Ale pokud to nevyšlo, nic se neděje, časem se zamilujete do někoho jiného.
Lehce se to řekne, ale o něco hůře realizuje, protože zamilovanost nepřejde ze dne na den, a pokud objekt své (dřívější) zamilovanosti potkáváme (a připomínáme si společné chvíle), způsobuje to velmi silné trápení („muka“ zamilovanosti). Časem však získáme odstup a nadhled a mnoho zamilovaností končí i přátelstvím. I tento čas je subjektivní (tedy u každého jiný).A pokud zamilovanost přejde (vůbec nenastane) pouze u jednoho z aktérů, tak máme téma, kterému se věnuje nemalá část knih a filmů.
Z vlastností zamilovanosti plyne…
Mnoho věcí, například toto:- Zamilovaní se k sobě v čase zamilovanosti chovají hezky. (Lidé, kteří v sobě mají lásku, se chovají hezky vždy a ke každému.)
- Zamilovanost je ze svého principu sobecká. Zamilovaný sobec se projevuje někdy ještě úžasněji (romantičtěji) než zamilovaný laskavý („obyčejný“) člověk, což zakrývá jeho skutečné vlastnosti. Jestliže se váš přítel k vám chová úžasně (nosí dárky, opečovává až hlídá) a k druhým je neurvalý nebo lže a podvádí (rodiče, učitele atd.), až jeho zamilovanost přejde, bude se přesně takto chovat i k vám.
- Zamilovanost „neví“, že jste v dlouhodobém vztahu (manželství) a proto se můžete klidně zamilovat do někoho jiného, než s kým právě žijete. (Časem to ale přejde :-).)
- Konečným cílem zamilovanosti je dítě, nový člověk, který se díky této zamilovanosti má narodit. Je to tedy výborný start i do trvalého vztahu, ale zamilovanost sama o sobě trvalý vztah nezaručuje.
Kvůli mně přestane…
Takto se jmenoval psychology vytvářený seriál, který běžel v československé televizi ještě v době ČSSR. Ukazoval jednání zamilovaných lidí, kteří jsou na něčem závislí (na drogách, alkoholu, kouření, automatech, žárlivosti atd.). Všechny díly bohužel vyzněly stejně: Ano, zamilovaný skutečně přestane brát drogy (kouřit, pít…), ALE jak jeho zamilovanost vyprchává a abstinenční příznaky rostou, vždy přijde okamžik, kdy opět začne…Zamilovat se je super…
Zamilovanost je skvělé zažívat, prožívat, užívat atd., ale z jejích vlastností plyne, že to není dobré období na zásadní životní rozhodnutí. Třeba koho si vzít nebo s kým se rozvést :-).Dělat zásadní rozhodnutí ve stavu lehké drogové závislosti prostě není efektivní a každý jen trochu rozumný člověk by si měl uvědomovat, že jeho život neskončí za rok a že bude chtít spokojeně prožít CELÝ život, ne jenom ten rok(y), kdy je zamilován.
Zamilovanost fyzická a osobnostní
Zamilovanost mívá fyzickou stránku, danou vzhledem milované osoby. Nemusí to tak být však vždy.Často (většinou) také má stránku, kterou jsem nazval osobnostní, kdy nás osobnost (inteligence, smysl pro humor, komunikace, psychologické naladění, rodina…) protějšku buď dále přitahují, nebo původní fyzické okouzlení potlačí. U každého je poměr těchto složek jiný, individuální a je nesmyslné posuzovat, co je „správně“.
Neposuzujte a nesrovnávejte
Je zamilovanost v tomto pojetí něco „nižšího“ než láska? Proč? Protože vychází z pocitů (pudů) člověka? Evoluční biolog by nejspíše vysvětlil, že i láska pochází ze stejných důvodů a příčin.Pro lidskou společnost (populaci) je výhodné, pokud spolu lidé spolupracují, nemstí se sobě navzájem a dokáží si něco odepřít pro dobro celku, proto se toto jednání evolučně prosadilo. Odborník na teorii her by pak možná řekl, že jediné trvale udržitelné hry jsou typu win-win, tedy hry, ve kterých vítězí (získávají) oba „hráči“ a které tedy přinášejí něco pozitivního oběma účastníkům lidských vztahů.
O zamilovanosti do zamilovanosti
Pozor, někteří lidé nejsou ani schopni zamilovat se do někoho, do jiného člověka, jsou pouze okouzleni svými pocity zamilovanosti a druhý člověk pro ně není (tak moc či vůbec) podstatný, jeho úkolem je udržovat MOJI zamilovanost.O významu lásky
…snad ani není zapotřebí psát. Bez schopnosti jednat ne-sobecky, vidět potřeby druhého atd. by se svět změnil v bojiště sobců, kteří by se snažili urvat co nejvíce požitků pro sebe bez ohledu na druhé lidi. Nebyl by to hezký a příjemný svět…Shrnutí:
- K lásce patří vyjádření: „mám Tě rád“. Je vhodné pro vašeho partnera i pro vaše děti/rodiče…
- K zamilovanosti patří slova: „miluji Tě“. Ta jsou vhodná pouze pro člověka, do kterého jste právě zamilováni.
- od zamilovanosti očekáváme nesobectví a trvalost (dlouhodobost), tj. vlastnosti lásky,
- od lásky to, že (najednou) vznikne, že ji budeme cítit atd. (tj. vlastnosti zamilovanosti),
Raději zopakuji:
Většina dnešních autorů/lidí slovem „láska“ myslí zamilovanost, a pouze někteří se snaží odlišit zamilovanost od lásky např. slovním spojením „romantická láska“. Vypadá to jako drobnost a „hraní se slovíčky“, ale není. Má to poměrně zásadní vliv na náš život, na naši spokojenost.Kdo „hledá lásku“ a myslí tím zamilovanost, je odsouzen ke střídání partnerů a často i k dlouhodobé nespokojenosti, protože „láska“ (potvora) v jeho pojetí vždy „zmizí“.
Ten, kdo porozumí, má šanci využít období zamilovanosti jako start k dlouhodobému vztahu, který je ale udržován jinými věcmi, než jsou (byť úžasné) pocity/stavy zamilovanosti.
(Tento článek navazuje na text O lásce…)
Zdroje:
- Bible, 1. Korintským 13. BibleNet. [online]. [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.biblenet.cz/app/b/Cor1/chapter/13
- Lidská interakce. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-11-19]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A1_interakce
- FROMM, Erich. Umění milovat. In: [online]. [cit. 2014-11-19]. Dostupné z: http://www.klubslunicko.cz/slunce/fromm.htm
