O chuti na sladké a mastné

Mnoho lidí válčí samo se sebou a se svými chutěmi, zejména s chutí na sladká a mastná jídla. Není to jednoduchý boj, ale třeba se dá vyhrát :-).
(Pozor: tuto kapitolu nečtěte „na lačno“ :-)

Chutě jsou normální

Nejlépe to ukáže několik příkladů:

Podívejte se na následující obrázek a zodpovězte si sami několik otázek. 
  • Máte chuť na jídlo na obrázku?
  • Musíte přemýšlet o tom, zda na něj máte chuť?
  • Jak dlouho vám trvá si uvědomit, zda na něj máte chuť?

Většina lidí vyhodnotí podvědomě nabízené sladkosti jako chutné, lákavé ke snězení.

Chuť na nějaké jídlo je podvědomá vlastnost, která se vyvíjela stovky tisíc let.

Tedy chuť na sladké je vrozená, podvědomá vlastnost. Proč však příroda vytvořila něco, co nám teď čím dále více kazí zdraví (a tedy i život)?
Příroda to s námi (jako obvykle) myslela dobře. Zkusme se podívat trochu do minulosti: 

Co bylo sladké k jídlu během předchozích cca 200 000 let?

Rafinovaný cukr a další sladké „jedy“ máme k dispozici cca 200 let. Velmi levné a široce všeobecně dostupné cca 50 let.

Co bylo sladké k jídlu dříve?
  • Ovoce.
  • Med.
  • Mrkev a další nasládlé zeleniny.
Tedy samé velmi zdravé věci. 
Naše chuť (tj. naše podvědomí) nám tedy říká, že to, co je sladké, je velmi zdravé a můžeme toho sníst hodně, protože „přecpat“ se ovocem víceméně nejde.
Navíc, ovoce se rychle kazí. I to bere naše podvědomí do úvahy a vede nás k tomu, sníst ho na posezení co nejvíce.

Ovšem naše okolí se změnilo

Dnes však nežijeme v přírodě nebo na vsi, ovoce není to jediné sladké jídlo, které máme k dispozici
Obchody jsou plné sladkého „jídla“, které neobsahuje pro naše tělo žádné užitečné látky, naopak je plné chemické látky – rafinovaného cukru, která našemu tělu mnoha různými způsoby škodí.

Proč tedy máme na něj stále chuť?

Chuť jako biologická vlastnost reaguje na změny prostředí velmi pomalu. Ke změně dostupného sladkého jídla došlo nesmírně rychle, 100 let ve vývoji člověka je zlomek času. Naše chuť tedy stále vyhodnocuje vše sladké jako zdravé a pro nás prospěšné, i když už to není pravda.
Z cca 200 000 let vývoje člověka byla po 199 900 let sladká jídla velmi zdravá a pro člověka prospěšná. Díky chuti na sladké jsme jedli hodně ovoce, občas (nasládlou) zeleninu a med.

A co s chutí na sladké dnes?

S chutí se nedá dělat nic. 
Je to podvědomá vrozená vlastnost, která se vyvíjí stovky a spíše tisíce let.
Ovšem lidé mají také rozum a vůli.
  • Vůle: Jestliže tedy vím, že moje chuť neodpovídá prostředí, ve kterém se nacházím, musím tuto svoji chuť umět ovládnout.
  • Rozum: Jestliže vím, že moje chuť na sladké je normální a běžná („lidská“), snažím se ji realizovat pomocí ovoce, medu a dalších zdravých věcí a současně se snažím omezit nezdravé „umělé“ sladkosti.
Tedy: není třeba mít špatné svědomí, že mám chuť na sladké, je zcela normální a přirozená. Na druhou stranu, pokud vím, že většina sladkých věcí mi ubližuje, je rozumné je omezit.
Každý si musí najít svoji rovnováhu a sám se rozhodnout, jak moc mu stojí jeho zdraví za ovládnutí chuti na dnes široce nabízená nezdravá sladká jídla.

Chuť na mastné (a slané)



Asi už tušíte, že to bude velmi podobné:
Mastná (tučná) jídla jsou vynikajícím zdrojem energie a bílkovin. Kdo je (v minulosti) měl k dispozici, měl výhodu: získal více energie, měl větší sílu.

Opět: naše podvědomí vyhodnocuje mastná masitá jídla jako velmi zdravá a pro nás výhodná.

Obecně: naše chutě (podvědomí) se vyvíjely v prostředí nedostatku. Naprostá většina lidí během cca 199 000 let z 200 000 let* vývoje člověka měla nedostatek potravin a zisk tučného masa pro ně byl konkurenční výhodou.

(* Udávané doby nejsou zásadní, biologové, pokud vím, kladou vznik současného člověka do doby před cca 200 000 lety. Jestli je to však o pár desítek tisíc let jinak, je pro náš účel nepodstatné.)

Doba se změnila: jídla je nadbytek

Během 19. století většina lidí měla maso pouze na „velké“ svátky, na začátku 20. století pak pouze v neděli.

Během posledních cca 50 let se nedostatek potravin změnil v jeho přebytek (alespoň v naší části světa). 

Celosvětově umírá více lidí na obezitu, než na podvýživu. Naše podvědomí o tom neví…


Ovšem lidé mají také rozum a vůli

Rozum nám umožňuje pochopit, co nám prospívá a co škodí. Vůle nám umožňuje jednat podle svého rozumu.

  • Naštěstí existuje mnoho různých chutí a mnoho různých potravin, které můžeme jíst.
  • Naštěstí důležité je to, co děláme/jíme pravidelně a často, a tedy OBČAS si klidně můžeme dát něco méně zdravého.
Obecně: v minulosti lidi „nutil“ do zdravého životního stylu nedostatek potravin a přirozený přebytek pohybu. Podle toho se vyvinuly naše chutě a podvědomé reakce.

V současnosti nám naše chutě (pořád) říkají, abychom snědli hodně jídla. Nejlépe takového, které obsahuje co nejvíce energie a samozřejmě, že to, co je sladké, je velmi zdravé.

Proto musíme zapojit rozum a vůli do našeho rozhodování, co kdy budeme jíst, jak moc se budeme hýbat a zda budeme třeba cvičit/sportovat atd.