Těžko můžeme s porozuměním a efektivně usilovat o krásu, pokud vlastně nevíme, co to je. Wikipedia nám v tom moc nepomůže: „Krása je abstraktní pojem, s nímž se setkáváme v mnoha oblastech lidského bytí.“ Stovky časopisů a tisíce webů mlží podobně.
Tento text jde k podstatě a ukazuje, že to s krásou možná není až tak složité. Jednoduché však neznamená snadné…. Ale pochopení podstaty je začátkem každé cesty… 
Co je krásné a co ne
Nejlépe to ukáže několik příkladů: Podívejte se na následující obrázek a zodpovězte si sami několik otázek.
Je jablko na obrázku krásné?
Musíte přemýšlet o tom, zda je toto jablko krásné nebo „mrknete a vidíte“?
Jak dlouho vám trvá si uvědomit, zda je toto jablko krásné nebo není?
Všichni (normální) lidé vyhodnotí toto první jablko jako krásné, a to bez jakéhokoliv přemýšlení. Ruka se „sama natáhne“, aby toto jablko utrhla, a už cítíme, jak se nám začínají tvořit sliny v puse :-).
Tedy krásu rozpoznáme podvědomě: okamžitě, bez přemýšlení a bez ohledu na kulturní tradici – toto jablko se bude líbit lidem po celém světě bez ohledu na jazyk, kulturu či vyznání.
A co toto druhé jablko?
Je krásné, nebo ne?
Opět: jak dlouho musíme přemýšlet, abychom na to přišli?
Opět: bez přemýšlení, zcela podvědomě a po celém světě stejně.
Z předchozích obrázků je zřejmé, že naše podvědomí vyhodnotí jako krásné to, co je pro nás dobré, prospěšné, zdravé.
Naopak je zřejmé, že naše podvědomí vyhodnotí jako ošklivé to, co je nemocné/patologické, ohrožující naše zdraví nebo náš život.
Není v rozlišování zcela dokonalé, občas musíme zapojit rozum a zkušenosti, protože příroda nás občas trochu „přelstí“. Viz Rulík zlomocný na obrázku, který nezkušený člověk vyhodnotí jako krásný. Ale v zásadě je rozlišení krásy, tj. prospěšnosti a zdraví, okamžité a zcela funkční.
- Všimněte si, že nepotřebujeme žádné abstraktní kategorie, jak nám tvrdí Wikipedia a další zdroje.
- Také je zřejmé, že krása není z větší části relativní, její vnímání je v základech společné všem lidem – pokud nemají pokřivený pohled (lidově řečeno: „nejsou zblbnutí“) přemírou kulturního nánosu :-).
Příroda se nám téměř vždy jeví jako krásná, protože je to prostředí, ze kterého jsme vyšli a které nám umožňuje život, je pro nás dobré, prospěšné.
Mláďata představují nový život, pokud jsou zdravá, vnímáme je jako krásná.
Zvířata představují energii a sílu, opět, pokud jsou zdravá, vnímáme je jako krásná.
Jako u všeho lidského je však naše vnímání krásy složitější a ovlivnitelné dalšími vlivy.Krásné nebo nebezpečné/vzrušující?
Co je krásnější, medvěd nebo laň? Z hlediska výše uvedené mé „definice“ jsou obě zvířata stejně krásná. 
Ovšem (v přírodě) nejspíše věnujeme mnohem více pozornosti medvědovi.
Medvěd je krásný a (navíc) nebezpečný.
Proto mu věnujeme mnohem více pozornosti než laním a proto většina lidí vnímá nebezpečná zvířata jako zajímavější („krásnější“) než ostatní tvory.
Lidská krása je složitější
U lidí vnímáme krásu/ošklivost nejvíce a nejostřeji, protože se týká také nás samotných. I zde však platí, že krása = zdraví. Ostatní, často zdůrazňované věci jsou pak jen detaily, které napovídají o zdraví – například pevná štíhlá postava, hladká pleť, dlouhé pevné vlasy, atd.
Obrázek (zdravých) lidí umístěný na sondě Pioneer, jako součást vzkazu pro případné mimozemské civilizace.
Tyto tvary jsou z hlediska zdraví velmi rizikové, proto je vyhodnotíme jako nehezké.
Krása a sexuální přitažlivost
Většina lidí je v současnosti ovlivněna mediální „masáží“, která nám jako krásné předkládá pouze mladé (plodné) ženy či muže. Média (inzerce) využívají naše pudy, tedy toho, že plodné ženy si každý muž všimne na 50 metrů zcela podvědomě a podobně to platí naopak.
Tedy (trochu podobně jako u nebezpečných zvířat :-), mladé ženy (či muže) vnímáme více, protože jsou krásné a současně sexuálně přitažlivé.
.
Z podobných důvodů vnímáme velmi ostře akty a nahotu obecně.
Lidská krása je subjektivní
To, jak lidé vnímají své možné budoucí partnery, vychází z poměrně jednoduchých principů:- Princip u mužů: Muž si (podvědomě) hledá ženu, se kterou by (on) mohl mít zdravé děti.
- Princip u žen: Žena si (podvědomě) hledá muže, se kterým by (ona) mohla mít zdravé děti a který jí pomůže se o tyto děti postarat.
Z výše uvedených principů plyne několik důsledků:
- Není zapotřebí se měnit, každý (zdravý) člověk se bude někomu líbit.
- A někomu zase ne, není možné (rozumné) se snažit líbit každému.
Krásné jsou nejen děti
Krásní ale mohou být lidé libovolného věku. U dětí to vnímáme přirozeně a silně.
Lidé každého věku jsou (fyzicky) krásní, pokud si zachovali zdraví. Často z nich cítíme rozvahu, vyrovnanost, zkušenost, tedy to, co nám prospívá a co naše podvědomí vyhodnocuje jako dobré.
The Atlas of Beauty, projekt fotografky Mihaely Noroc, zachycuje krásu žen po celém světě.
https://www.facebook.com/pg/MihaelaNorocPhoto/photos/
Krása ideální/umělá
Krása = zdraví.A o zdraví napovídají různé vlastnosti: u žen postava s poměrem 9:6:9 napovídá o plodnosti. Pevná postava, souměrný obličej, velké oči… ukazují na zdraví, podobně pak hladká pleť atd.
Média to vědí, proto nám tyto vlastnosti nabízí u modelek/modelů v takové míře, že to až není v lidských silách (kdyby proporce panenky Barbie měla skutečná žena, zkolabovala by pro nedostatek místa v břiše pro své orgány).
A když to nejde u lidí opravdu, tak se lidé vylepší:
- Upraví se vizážistou.
- Nafotí se s výrazným nasvícením.
- A pořádně se vyretušují v počítači.
Výsledkem je neexistující a tudíž nikdy nedosažitelný ideál krásy. Bohužel poměrně hodně lidí (zejména žen) obětuje svoji skutečnou („obyčejnou“) krásu honbě za tímto ideálem.
Krása není jen fyzická vlastnost
(zdroj: Wikipedia):Těžko někdo řekne, že člověk na obrázku je fyzicky krásný. Nemoc vnímáme (téměř) vždy jako něco nehezkého.
Podívejte se na film Teorie všeho.
http://www.csfd.cz/film/357133-teorie-vseho/prehled/
Zjistíte (podle mne), jak úžasný duch sídlí v tomto těle a jak krásná osobnost se v něm skrývá.
Jaká je tedy cesta ke kráse?
Velmi jednoduchá.
Jestliže krása = zdraví, starejte se prostě o své zdraví. To stačí. Změnit geneticky dané dispozice nejde. Téměř všechny ale mohou být rozvíjeny. Nemusí být měněny a (uměle) vylepšovány.
Mnoho lidí se snaží změnit výrazně svoji postavu, její proporce. To je podobné tomu, snažit se změnit svoji výšku. Odhadem to asi moc nepůjde… Není to také vůbec potřeba – stačí mít díky pohybu (lehkému cvičení) a zdravé stravě pevnou, „přiměřeně“ štíhlou a rovnou postavu. Přidáme pozitivní myšlení a úsměv a návod na krásu je hotový :-).
Musí být umění krásné?
Podle prof. C. Tiedemanna z hamburské univerzity je umění:„ta oblast kulturní činnosti, kde se lidé snaží podle svého nadání, znalostí a dovedností vyjadřovat své myšlenky a city buď vytvářením děl nebo jednáním.“ (Wikipedia.org)
S tímto pokusem o definici umění souhlasím. Zkusím ještě svoji vlastní :-):
Umění je subjektivní vyjádření pohledu člověka na svět, většinou nějakou zajímavou, zvláštní (neobvyklou, novou) formou.
A. Pohled člověka (umělce) na svět nemusí být krásný, může být temný, depresivní apod.
B. Pohled konkrétního umělce na svět se nemusí shodovat s mým pohledem na svět.
Umění tedy:
A) nemusí být vůbec krásné,B) může se jevit každému divákovi jinak (krásné).
Pokud umělec zobrazuje přírodu (včetně člověka) a nepřežene to s vlastním pohledem („uměním“), tak se nám umění většinou jako krásné jeví, protože příroda a člověk jsou krásní.
Pokud to „přežene“ a vloží do umění výrazně své vlastní (netradiční) vnímání světa, tak je z toho často buď hodně velký propadák, nebo (někdy a často až s odstupem doby) vysoce oceňované umělecké dílo. (Vincent van Gogh prodal během svého života JEDEN obraz.)
Moderní umění na rozdíl od starších děl více zdůrazňuje prožitek (osobnost, vnímání) autora, proto je jeho vnímání složitější a rozporuplnější než vnímání klasických děl.
